STS 61 C

13. června 2014 v 10:31 | spacedaniel |  My Shuttle
a abych nezapomněl identifikaci jednotlivých autogramú. Je pravda, že jsem tady nebyl nějakou dobu. Všimli si toho jistě ti, kteří sem chodí pravidelně. Prostě starosti každodeního charakteru. Tu odešel na věčnost část hardware mojeho počítače,tu povinnosti doma,a zase v práci. Prostě nebylo času a taky nálady. Jsem zpět. Pokud to jen pújde budou zde zase přibývat další kousky.....................strpení prosím.

STS 51F

8. června 2014 v 22:31 | spacedaniel |  My Shuttle

Další posádka k dobru. Ještě pro Vás připravím kdo se tady podepsal..........trochu trpělivosti-bude to co nejdříve.

a tady je identifikace autogramů


Mogensen Enevold Andreas

1. června 2014 v 20:35 | spacedaniel |  My Soyuz TMA

Peake Timothy Nagel

1. června 2014 v 19:55 | spacedaniel |  My Soyuz TMA
A máme tady dalšího evropského čekatele na kosmický let. Také jako ostatní pilně trénuje. Věřím, že jeho čas příjde a svůj let sio také užije. ESA kosmonaut ,v týmu European astronaut centre. Kdy se tam objeví také kandidát s česky znějícím jménem.............Josef Novák:-) třeba taky .....popravdě řečeno asi by bylo na čase.


Williams Sunita Lyn"SUNI"

31. května 2014 v 15:59 | spacedaniel |  My Shuttle

Nyberg Karen Lujean

31. května 2014 v 15:43 | spacedaniel |  My Shuttle

Sojuz TMA 12M

26. května 2014 v 10:44 | spacedaniel |  My Soyuz TMA

Zemřel Nizozemský astronaut Ockels Wubbo Johannes

18. května 2014 v 20:43 | spacedaniel |  ....jen pro ten dnešní den...
Dnes se do světa rozlétla další velmi smutná zpráva. V ranních hodinách skonal na dlohodobou a nevyléčitelnou nemoc(rakovina ledvin) , jedinečný a velmi milý a přátelský člověk-Nizozemský astronaut Wubbo Ockels.

z foto archívu SpaceDaniel

7. května 2014 v 19:56 | spacedaniel |  MY PHOTO
Jelikož je potřeba tento blog "udržovat" při životě, rozhodl jsem se zde publikovat své fotografie. Foto momentky, které jsem při cestě za kosmonautikou pořídil. Je možné, že Vás některý snímek zaujme a nebo ne. Pokud tomu bude tak či onak neváhejte napsat na mojí e-mail adresu., anebo se pokuste v komentářích.
Při pořizování snímků jsem se snažil zachytit vždy to co v knížkách a publikacích chybí anebo je jen sporadicky. Ukázat techniku-hardware v kosmonautice tak jak jsem jí viděl já, a také tak trochu netradičně-více z blízka. Omlouvám se za sníženou kvalitu uvedených snímků., ale je v tom jistý záměr .
Tato část blogu bude mít tak trochu nafukovací charakter-bude přibývat stejně jako materiály ve sbírce. Už nevím přesně, kdy jsem kosmonautiku začal fotografovat., ale tuším, že si mohu "sáhnout" po roce 1999. Právě to bylo poprvé, kdy jsem s kolegou vyrazil společně na výlet-LeBourget-Paříž-Francie. Za tímto účelem jsem zakoupil fotoaparát Canon na 35 mm kinofilm. Vždy jsem bral sebou barevný film a to hned 5-10 klubíček……co kdyby pochybělo J
Jak čas plynul, a technika pokročila…….přešel jsem na fotografování digitálním fotoaparátem HP 850. Ostatně mám jej dodnes a nenechám na něj dopustit. Dnes je to veterán a někdy se stane, že snímek neuloží. Došlo i v současné době na novější typ. Ten fotografuje dnes., a musím si na něj zvyknout. Snímky dělá dobré a k čemu nemohu přijít blíže, s tím mi pak pomůže výkonný optický zoom.



*********************
LeBourget 1999

Událost týkající se letectví a kosmonautiky, která se opakuje jednou za dva roky. Jde o velkolepou výstavu a také jedinečnou podívanou na kterou se hned tak nezapomíná. Výstava, která representuje snad vše co se v dané oblasti hlavně v letectví presentovat dá. Kdo v branži leteckého průmyslu chce něco znamenat měl by zde vystavovat. Zasvěcení čtenáři se již asi dovtípili o čem bude řeč. Ti z vás ,kteří nejednou zatoužili si zalétat ,mne pochopí a nechají se trochu unést psaným slovem. Svým způsobem přiblížím francouzskou výstavu, konanou na letišti v Paříži-přesněji v Le Bourget. Osobně si myslím ,že těm kteří měli možnost tuto výstavu navštívit nesdělím nic nového a jen se shodnou s mými nabytými dojmy z první návštěvy výstavy tohoto formátu.
A hovořili jsme zde o fotografiích,které jsem při rúzné příležitosti pořídil. Netrvalo dlouho a po ujití několika krokú se objevil první objekt mého fotografování. Nový raketový nosič made in Russia-ANGARA. V roce 1999 jí mnoho lidí nepřikládalo váhu, a bylo spíše hodně těch,kteří ji zatracovali na rúzný zpúsob a jistí znalci hovořili o zatracení časem a financemi. Možná by jim vše i vyšlo,ale dnes je historie trochu příznivější. Nosič s tímto názvem bude brzo hotov ke svému startu ., a já sám za sebe pevně doufám, že bude dústojným nástupcem a novou generací nosičů . Nosičú na ,kterém bude pevně stavět ruský národní kosmický program letú do vesmíru. Moje fotografie zachycují základní řadu nové "rodiny" Angara. Angara na snímcíchpatřila k tzv. základním verzím ,která měla dle záměru konstrukční kanceláře Chruniščeva vynést na nízkou oběžnou dráhu 1,5-1,7 tuny nákladu užitečného zatížení. Před návštěvníky aerosalónu zde stála nádherně natřená, vytvářela dojem, že dojde k blízkému odpálení :-) Ve spodní části vystavovatelé zanechali otevřený pohled do motorového prostoru . Bylo možno vidět splet trubek ,vstřikovacích čerpadel, turbo-dmychadlové ústrojí a palivové nádrže. Tento pohled jsem viděl vždy jen pouze v knížkách a nyní poprvé na vlastní oči. Musím přiznat,že mi ještě nyní leží v hlavě otázka-jak to vlastně vše funguje a létá, nicméně je tomu tak ….

Impozantní , že ? Procházet se kolem takové věci. Zvláštní je pak pocit, když jste si vědomi......doma jste to viděli v časopise a semtam o tom slyšeli. Nyní je to před Vámi a skoro schopné i letět:-)
A kdo by si nevyfotografoval nějaký ten detail. Třeba vlevo plnící a odvětrávající příruba palivových nádrží. Vpravo pohled do motorové zástavby. Pohonné látky tohoto stupně tvoří kombinace kapalného kyslíku a kerosinu. Jmenovitý průměr a délka URB (Universální Raketový Blok) vychází z možných kapacit Chruniščevových závodů ,kde se komponenty pro Ankaru vyrábějí. Je to tedy maximálně 2.6m v průměru na jeden segment. Nádrž je pak svařována a několika dílců (zatím nikde neuvedeno z kolika ). Srdcem a pohonem všech hlavních universálních bloků je raketový motor nesoucí označení RD-191M. Je to motor-vzpomínka, protože se jedná o příbuznou verzi se čtyřkomorovým motorem RD-170. Tyto motory ukázaly svou sílu při startech rakety Eněrgija a také Zenit. Dá se tedy usoudit, že se jedná o silné srdce tohoto stupně.
A ještě pohled na vrchní část nosiče. Šedá část je evidentně užitečný náklad-resp. pod aerodynamickým krytem.
Na výstavišti bylo možné "zaznamenat" ještě model v té době nejsilnější verze nosiče Angara 5.
A to byla v té situaci a roce na LeBourget poslední stopa za tímto raketovým nosičem. Ne však na tomto blogu, protože s maketami Angary jsem se setkal vícekrát. Jakoby předznamenávaly blízký příchod...nástup ......start. Později jak se tak špacírovalo po letištní ploše,došlo velmi brzo, že Angara nebude jediný nosič,který v ten den uvidím...........a vyfotografuji.
A netrvalo to dlouho. Další raketový nosič byl tady......Svou impozantností, výškou a skutečnými rozměry budil respekt k něčemu co se na první pohled podobá "hromadě" tvarovaného "železa". Přesto však jsem musel přiznat-to prostě lítá.......nyní však já stojím před tím čemu se říká ARIANE 5. Je tak blízko, že si mohu sáhnout.,projít se pod motorem Vulcain 2 a podívat se do jeho "chřtánu".
Vlevo je snímek pořízený na letištní ploše., zatímto vpravo je velký model i s částečným řezem užitečného zatížení.
Francouzi jsou na své úspěchy patřičně hrdí což bylo také i evidentně vidět na každém kroku. Pokud jste se dotázali na jakékoliv údaje, rádi se s vámi pobavili i rusky. Samotné výstavě dominovaly ARIANE 1 a 5 ve své skutečné a majestátní velikosti - stály hned vedle stánku ESA a CNES. U těchto raketových nosičů zjistíte jak perfektní práci musely týmy techniků a výrobců odvést , aby se okna vesmíru otevřela dokořán. Člověk se skutečně vedle nich cítí malý, uvědomíte si tu ohromnost a sílu konstrukce.
Fotografie pořízená v den pro odbornou veřejnost., proto mnoho lidí není vidět. Tomu také odpovídala cena vstupenky. Mimo jiné na této fotografii se jistě pozná i múj kolega, ikdyž je vidět zády a táhne kufr plný prospektú:-)
Pro představu přibližné vzdálenosti, a nebo jak od sebe Ariane 5 a 4 byly daleko od sebe umístěny. Vlastně jen kousek. Co bylo hlavní ,bylo možné si prohlédnout i zabudované motory, což byl jistě jeden z mých neskutečných zářitkú vidět "žaludek" bestie, která v hladovém tempu spolyká mrknutím oka tuny paliva.
.........a tady je ten z ARIANE 5 . Klidně se pod ním múžete projí, sáhnout si alespon na spodní část chlazeného límce výtokové trysky motoru, který nese název Vulcain 2. A pokud jste zanícený fotograf, pak si vynutíte místo a prostor mezi návštěvníky-lehnete si pod motor, resp. trysku a učiníte i odpovídající záběry. Upozornuji, že ještě neexistovaly digitální fotoaparáty, a bylo vždy třeba pořídit snímek přes náměr fotoaparátu, tedy žádný displej , jako je tomu dnes. Dnes by byly i snímky bohatší,kvalitnější a ostřejší.
S raketou ARIANE se pak návštěvník mohl setkat ještě v podobách rúzných modelů a koncepcí řešení zavěšení jak nákladu tak pomocných startovacích motorů. Stejně tak dobře nejen v roce 1999 jsem tuto raketu fotografoval naposledy. :-) je to prostě dáma mezi raketovými nosiči,která si svou pozornost jistě zaslouží.
Stejně tak jako i druhému o to méně přehlédnutelnému nosiči ARIANE4. Jak jsem napsal stál opodál, ale byl tu a pokud vím je i stále jednou z dominant letiště LeBourget. Řekněte sami kde jinde Vás na letišti přivítájí rakety :-)
fíííííííííííííííííha ta je co ? Návštěvníci se i nyní mohou podívat například na celou zástavbu motoru rady Viking. I já jsem fotografoval., snažil jsem se dostat co nejblíže,ale ty fotografie prostě nevyšly. Plno odleskú a málo zkušenností s fotografováním. Přesto snímky vznikly, ale až o dva roky později-tedy při další návštěvě. Nicméně si uvědomuji, že rok 99 byl jediným rokem, kde jde nebyl a tedy ani nefotografoval v museu. Později jsem toho dost litoval a skoro až plakal. V ten rok byla naposledy v prostorách musea vystavena skutečná přístávací kabila legendární posádky programu Apollo- a přesněji Apollo 13. Asi je to možná i dobře,protože by mne museli vyhodit ve spolupráci s žandarmérií-nechtěl bych totiž prostory opustit. Díky tomu, že na takové výstavě jsem byl poprvé a plný emocí jsem chtěl vidět všechno ....prostě nezbylo času na museum-a v tom je pes zakopaný.
Tááákle pěkně jste si mohli prohlídnout motor z blízka, uf ještě nyní se mi to dost živě vybavuje.
Dalším snímkem si naposledy připomeneme Ariane 5. Vyfotografoval jsem konfiguraci ve stánku Arianespace, která mne velmi zaujala. Jde sice o model, ale i přesto bylo vcelku složité to vyfotografovat. Jeden chlapík prostě nechtěl ,aby to fotografováno bylo. Na snímku stojí zády k nám v saku. Alespoň něco se podařilo, z náhodných snímkú alspoň ty dva. Rok 99 byl rokem, kdy intenzívně létaly raketoplány do vesmíru. Z mého prohlížení si konfigurací Ariane nosičú mi padl do oka právě tento. Představuje celkem dlouhou konstrukci několikanásobně použitelného dopravního prostředku , který se Shuttle podobal. Usoudil jsem , že se CNES a tehdy mladá ESA tak docela nevzdala myšlenky mít svůj raketoplán i poté co projekt HARMES zanikl. Zatímco v uvedeném roce jsem si vzpomínky na právě zmíněný HERMES nikde nevšiml-zatím ani vzdáleně. Přesto mi však záhy došlo, že projet HERMES "žije" ,ale v jiných projektech na jiný zpúsob-tedy jinak zakomponovaný a v jiné konstrukci.

ARD-Atmospheric Re-entry Demonstrator., tedy v češtině Atmosférický návratový demonstrátor-kabina . A právě tento exponát ukázal, že projekt HERMES ještě "žije" . Vývoj návratové kabiny a de fakto praktické letové vyzkoušení tepelné ochrany tohoto tělesa. Právě návrat zpět na Zemi je jednou z nejkritičtější části každého kosmického letu. ARD zde byl před námi, a skutečný. Bylo možné si jej prohlédnout,nafotografivat a i sáhnout. Tepelná ochrana nesla jasné stopy po tření atmosféry. Tento fakt osáhání moc nebyl brán s libostí ochranky,s jistými výhradami je však respektovali:-)
Tady na LeBourget, jsem vlastně viděl poprvé těleso,které se skutečně vrátilo z vesmíru.
O kousíček dále., jak jsem již popisoval stálo několik modelú a konfigurací ARIANE. A tady jsem našel další stopu HERMESU., byť jen v podobě modelů. Dokonce AIRBUS měl orbiter převážet. Dnes však už víme, že ikdyž bylo nemálo práce odvedeno z projektu zústal popel-bohužel. Už mnoho báječných technických řešení a projektú takto zkončilo. Ikdyž nikdy neříkej nikdy., a kdo ví.................
Pamatujete VentureStar ? Mnozí asi ano, dnes je to taky vzpomínka. I tady se technicky řešilo co do budoucna a jak na to. Tady na výstavišti jste si mohli X33 prohlídnout alespon co by velký model-čas jej odvál do zapomnění. Věřím však , že se jistá technická řešení tak docela neztratí a do budoucna své uplatnění jistě najdou.
..........ještě nebyl na světě,,,,,,,,,,a tady byl alespon k vidění v podobě velkých modelů. Ostatně těch tady bylo. Ne jedno modelářské srdce by zaplesalo v perfektním zpracováním. Jen se podívejte na ebay, kde se modely dají prodat/koupit, tedy hlavně jejich ceny. Velmi často kolidují s lidským rozumem-výše-kvalita. Mnohé,které právě na ebay múžete vidět zvládnou pokročilí modeláři i u nás. Vraťme se však zpátky. Tento a podobné modely jsem mohli vidět i v pozdějších letech na stejných místech. Nutnoi podotknout, že vždy budí zaslouženou pozornost .
Zajímavé by bylo se dopátrat, kde příslušné modely skončily dnes, kdy KIBO je defakto na orbitě v sestavě ISS. Předpokládám, že asi tento kousek v museu v Japonsku.........například.
Vzpomenete si na tu popisovanou část,kdy jsem se procházel a fotografoval motor velkolepého nosiče ARIANE 5 ? Pak nyní v popředí této fotografie se díváte na jeho "srdce". Vulcain 2-na fotografie není tak patrné jak je motor impozantní-ale když se na něj díváte jako z očí do očí pak ano. Klobouk dolů , a to doslova. Pohledem z blízka vám dojde, o jakou precizní práci a doslova hodinářský um jde. Tají se dech při pohledu na tento vytvarovaný "kus" létajícího "železa". ,který psal a doposud ještě píše historii kosmonautiky. Pokud se podíváte na vrchní část snímku-koláže....pak se můžete obdivovat přímo spalovací komoře a vstřikovacím ústrojím tohoto motoru .
V pozadí a tedy vzdálenějším motorem je motor VINCI. Také velmi zajímavý kus jak stále s oblibou říkám technického železa:-), snad mi bude i prominuto. VINCI se stále ještě vyvíjí a dobrušuje, jde o kryogenní raketový motor. Jeho určení-vrchní stupen raketového nosiče Ariane 5- takže vlastně ze stejné rodinky. Měl by pomáhat vynášet díky svým kvalitám tělesa do 12tun na GTO-geostacionární oběžná dráha. Jde říci, že jde o vysokou eliptickou dráhu kolem Země.
No řekněte sami-paráda. A také zmíněný VINCI.
.........a co bylo dále k vidění ? :-)
Projekty, a zase v podobě modelú. Některé neexistují dodnes a asi ani už nebudou realizovány, jiné byť v realizaci právě zmíněných modelech vznikly a vznikají. X37 je jedním z těchto projektú, které spatřily světlo světa. Nyní ve skutečné podobě létá kdes na orbitě ve službách vojska.
Stanice ISS byla v začátcích výstavby a modelú tu bylo nespočet a v rúzných variantách. Taly se vypozorovat moduly, které ne že jen byly zajímavé..........ale vzhledem k tomu jak stanice vypadá dnes, si nejeden klade otázky k čemu byly a proč se nerealizovaly. Dlouho očekávaným prvkem u ISS je také záchranný miniraketoplánek tolik podobný francouzskému projektu HERMES.
No asi podle záběru poznáte jak byl model velký. Pěkně vyrobený, a jistě by se líbil každému fandovi třeba v obýváku, pěkně umístěný pod stropem.
Podívejte se dobře na tento snímek. U modelu ISS byl "zadokován" i nafukovací modul habitat. Revoluční a nadčasová konstrukce v kosmonautice. Dnes uživatelská práva a patent této konstrukce patří společnosti a majiteli stejného jména Bigelow -http://www.bigelowaerospace.com/genesis-1.php .
Firma má v záměru jít směrem kosmické turistiky a podobný ve zmenšeném měřítku nafukovací modul již na orbitě kolem Země putuje-Genesis I a Genesis II.

V tomto místě byla radost se nejen dívat,ale bylo možné si i něco zakoupit. To byl ráj na Zemi pro duši sběratelskou a fanouškovskou-ne jednoho blázna do kosmonautiky. Velký model na sebe poutal pozornost už z dálky. Projekt MAKS raketoplánku Molnija. Zde však také ze záměru zústalo jen u modelu. Jistě si najdete patřičné informace sami. Doporučuji si prostudovat a vygooglovat stránky o ruských raketoplánech. Ve stejném stánku byly koupeny dvě knížky jak o BURANU tak o tepelných ochranách kosmických těles a jejich jednotlivé srovnání mezi sebou. Je to velké potěšení duše na poli technickém :-)
Ostatně o tepelné ochraně ruského raketoplánu BURANu jsem zde informoval-je součástí sbírky a také jste se s touto jeho součástí mohli již seznámit na zdejších stránkách.

A došlo i na modely všeho druhu a kosmických bez vyjímky. Byly všude a jak jsem se několikrát přesvětčil nebylo to naposlet co jsem na rúzných výstavištích viděl doslova stejné modely. Sami asi taky přiznáte, že je užití modelú je púsobivým zpúsobem presentovat co je jaksi v záměru. Nad modely jistě zajásá nejedno srdce modelářovo. Perfektně postavené a s velkým množstvím detailú. Přiznám se , že rád budu ometat a to dobrovolně náš městský prach z takových modýlků. To se nedá popsat,oči to trhá a stále se tlačí do úst slova chvály na adrersy modelářúm-týrá to duši. Mít to v pokoji a nebo v obýváku tak je to pro fanouška prostředí ráje..........Obrázek výše zachycuje tu Saljut 7., tu Almaz,motor z raketoplánu STS a základní kámen dnešní ISS stanice Zarja. Nebyly to jediné modely.
Wow a co tak mít ve vytríně tento model-legenda a kousek dějin orbitálních stanic-MIR. Paráda co. Doufejme, že se dá něco podobného najít také i v nějakém museu kosmonautiky.
Japonské národní agentúra pro výzkum vesmíru a kosmické lety-NASDA. Bývalý název., resp. zkratka. Dnes JAXA. Také i oni se měli čím pochlubit Hlavně svými raketovými nosiči řady H2. A i tady byly vidět velmi zajímavé konfigurace, včetně úsilí ve směru kosmické turistiky s konceptem KANKOH-MARU. Modýlek vztlakového tělesa připomínající návrh miniraketoplánu Hermes, ale jaksi na Japonský zpúsob. A dovolil jsem ti připojit i vstupenku na LeBourget 99. Lístek je již v návštěvy pro veřejnost, kde byl chuml lidí,školních výletú a jiných výletníkú včetně několik málo čecháčkú a dvou moráváků.

Mimo modely se však tu a tam přeci jen našlo něco zajímavostí. Třeba tento......Pneumatika z příďového podvozku raketoplánu Space Shuttle. Mohl jsem si vyfotografovat a taky jsem si sáhl., a vyfotografoval i sdělený rozměr dotyčné pneumatiky. Také se dost čast nestojí vedle takové věci..................a do sbírky-no taky by se dala umístit :-)


(fotografie se připravují)



Kam dál